Je to můj hobby projekt. Snažím se o vesmírný simulátor. V podstatě se jen snažím dokázat, že ne každý vesmírný simulátor musí být rozparcelován na "kostky", které obsahují severní, jižní, západní a východní bránu (jump gate) do okolních "kostek". Takhle je totiž řešena spousta "simulátorů" současnosti : X-neco, Freelancer atd. V těchto hrách je sice úžasná grafika, ale jde jen o "skybox" (předmalované pozadí s mlhovinami a hvězdami) a SJZV brány. Pokud se hráč vydá nějakým směrem a vylétne z pomyslné "kostky" může letět do alelůja a nikam se nedostane. Pro mě mega nuda.
Jsou ale i hry, které byly v tomto ohledu zpracovány parádně: stařičké Elite nebo novější, ale už taky dědeček, Frontier. Zmíněný Frontier se tedy nejvíce blíží mému snažení.
Pokud bych měl tedy vyjmenovat základní mechanismy M-theory:
Jsou ale i hry, které byly v tomto ohledu zpracovány parádně: stařičké Elite nebo novější, ale už taky dědeček, Frontier. Zmíněný Frontier se tedy nejvíce blíží mému snažení.
Pokud bych měl tedy vyjmenovat základní mechanismy M-theory:
- možnost několikanásobného zrychlení času v hře (ala Frontier)
- přistávání na planetách
- fyzikální model rakety
- působení gravitace velkých těles na raketu hráče
- možnost zaměřit/označit libovolnou hvězdu ve výhledu hráče a doletět k ní
Teď podrobněji k jednotlivým bodům:
Bod 1
Tady je to asi jasné. Jde o zpříjemnění herních mechanismů ve vesmíru. Nejsem masochista, abych letěl z planety na její měsíc v realtime několik hodin (podle toho jak nastavim výkon fiktivních motorů rakety)
Bod 2
Planety zatím plánuju generické. Tedy jejich povrch popisuje stabilní šumová funkce (Perlin, Ridget apod) a barevá škála pro heightmapu. Tohle je věc se kterou si teď hraju a počítám, že mám ještě na dlouhou dobu vystaráno. Pro lepší představu se snažím o něco takového: Part1 Part2 . Další naprosto neskutečný projekt je Outerra (neskutečná ukázka). O tom jak se mi to daří nebo spíše nedaří se lze přesvědčit zde.
Bod 3
S fyzikou bych to úplně nepřeháněl. Chci sice setrvačnost, inertii, hmostnost, gravitaci a podobné libůstky, ale celé bych to podřidil vlastnostem fiktivního pohonu rakety. Takže zas žádné šílenosti, kdy roztočenou raketu hráč vyrovnává půl hodiny jednotlivými zášlehy motorů.
Bod 4
Docela rad bych tam měl gravitaci velkých těles, kdy by hráč musel počítat s gravitační pastí nebo používat gravitační prak apod.
Bod 5
V principu chci aby mohl hráč přeletět od hvězdy ke hvězdě bez použití nějaké brány nebo skoku. Třeba jen se zrychlenym časem (bod 1). Samozřejmě nějaký druh hyper motoru a skoky "podprostorem" (nebo co si vymyslím) bych tam chtěl. Jen to nechci mít postavené na SJZV branách.
Takže sečteno podtrženo je to naprosto nereálný projekt :-).
Docela rad bych tam měl gravitaci velkých těles, kdy by hráč musel počítat s gravitační pastí nebo používat gravitační prak apod.
Bod 5
V principu chci aby mohl hráč přeletět od hvězdy ke hvězdě bez použití nějaké brány nebo skoku. Třeba jen se zrychlenym časem (bod 1). Samozřejmě nějaký druh hyper motoru a skoky "podprostorem" (nebo co si vymyslím) bych tam chtěl. Jen to nechci mít postavené na SJZV branách.
Takže sečteno podtrženo je to naprosto nereálný projekt :-).
Co by bol nerealny, si na celkom dobrej ceste :-)
OdpovědětVymazatNereálné to zcela jistě není - když to zvládl David Braben v podstatě sám ;). K Frontierovi jenom dodám, že tam mimo soustavu nebylo možné cestovat od jedné planety k druhé (resp. z jedné soustavy k druhé). Bylo to vtipně omezeno palivem na ne-hyperprostorový pohon, kterého sis mohl naložit koliks chtěl, ale vzdálenost byť jen jednoho světelného roku jsi nikdy neuletěl. Proto je Elite a i Frontier pořád designem "kostek".
OdpovědětVymazatProto bych se doporučil zamyslet nad skladbou vesmíru jako takového. Pro zachování určité stability v rámci herní doby je jistě dobré převzít reálný vesmír kolem nás, leč tam narazíš na zmíněné obludné vzdálenosti. Takže bys musel dát planety blíže k sobě, ale to by zase z hlediska dlouhodobého působení gravitace znamenalo kolaps.
Pokud bys netrval na klasickém vesmíru, líbila by se mi myšlenka mikropilota, který by cestoval mezi protony, elektrony a dalšími částicemi v nějakém materiálu. V plynném skupenství by byla cesta mezi atomy delší, než v pevném, díky nízké gravitaci mikrorakety bys nemusel řešit kolapsy - a mohl by sis tak dovolit mikronárody a různé vtípky s neutriny ;).